Ahoj, jmenuji se Filip Cenefels, občas mi taky říkají „Cenda“, bez háčku 😀 V Decathlonu jsem již pátým rokem a jsem velice rád, že jsem se sem dostal, i když trošku spletitým způsobem. Dalo by se říct, že mě do Decathlonu přivedl motýlí efekt, kdy vaše jedno rozhodnutí vede k sérii následků. V mém případě to byl dvouletý výlet na gymnázium a poté útěk, kvůli sportu, na stavařinu. Odtud jsem šel na filozofickou a pedagogickou fakultu, ovšem ani jednu vysokou školu jsem nedodělal. Knihám a historii jsem přesto zůstal věrný. Ještě při studiu jsem hledal, co dělat za práci a i když jsem měl nějaké možnosti, co bych mohl dělat, až v Decathlonu jsem se opravdu našel. Hlavně asi z toho důvodu, že jsem mohl spojit svoji vášeň, kterou je běhání, se zaměstnáním. Před čtyřmi lety jsem si nedovedl představit reálně uběhnout maratón, ač jsem vždy běhal rád. Byl jsem spíš „dráhař“, 3000 m, 1500 m, 800 m na atletickém ovále. Také díky Decathlonu jsem začal objevovat krásy běhu i mimo ovál, jak v městských ulicích, tak i po horských hřebenech. Začal jsem se  válet v bahně a snažil se mezi překážkami najít nějaký úsek k běhu. Miluji ty chvíle v regálu, kdy si můžu povídat s ostatními běžci o zážitcích a zkušenostech.

Když se podíváte na moji fotku, tak si musíte říct: „Hele, tohle je opravdu běžec?“. Já vím, nevypadám zrovna jako běžec podle zaběhlých norem štíhlého a vychrtlého keňského typu, který je pro tento sport  nejlepší. Alespoň tedy co se týče silničních běhů, protože v jiných běžeckých disciplínáchuž Keňané tolik nedominují. V horách vidíte například Španěly, Italy a co se týká překážkových závodů? Tam vidíte na prvních místech třeba i Čechy. Pořád se učím nové věci a snažím se je kombinovat dohromady. Běh se vyvíjí a mění, budu se snažit, abych vám jej mohl předat s co nejlepším svědomím a vědomím. Doufám, že se s vámi potkám, ať už na prodejně v Plzni nebo na nějakých závodech.