Reportáž z B’twin village: oči dokořán

V roce 2007 jsem, s visačkou Press a mnoha tématy pro časopis, v depu Tour de France nevěřícně zíral na vybavení elitního týmu AG2R. Oni vsadili na kola B’Twin, kola ze sportovního řetězce?! O 15 let později stojím, opět pracovně, jen s visačkou Visitor, v srdci obří budovy B’Twin village ve francouzském Lille. Tam, kde se vyvíjejí všechna kola Decathlonu, a nejen ona, ale taky spousta dalších produktů. Tam, kde pochopím, že předpojatost bez znalosti je špatná vlastnost.

logo btwin village
Spolupráce-Velo

V parafrázi s odlišnou visačkou je tu jiná i Francie. Mapu nejdřív neřeším, prostě letadlem do Paříže a pak kus autem, ale později mi při jednom z rozhovorů dojde, že jsme na dohled belgických hranic. To proto se tu necítím stejně jako během 15 let strávených pracovně na Tour de France, vesměs na jihu země, kde je ve vzduchu cítit slaná mořská voda, nebo v Alpách. Krajina je tu placatá, architektura jiná, jídlo belgicky těžké a pivo belgicky silné. Ale cyklistiku tu cítíte na každém kroku, i tom hospodském, stejně jako kdekoliv ve Francii. Asi i proto, že město Lille vlastně nekončí, ale jaksi plynule přechází v jiné, cyklistům tak důvěrně známé – Roubaix. Být tu zhruba o měsíc později, mohli jsme se juknout na věhlasnou silniční klasiku vedoucí do něj z Paříže, což jí dalo i jméno. Legendární kostky tu letos cyklisty potrápily 17. dubna při závodě dlouhém 257,5 km. 

Ale dost už silniční cyklistiky! Na reportáž jsme sem vyrazili s kolegou Karlem dva a já nejsem ten, kdo zamířil za silničními koly. Mým revírem je bahno a prach! Průvodci nám jsou Martin s Kubou z pražské centrály Decathlonu. Nejde o oficiální akci pro novináře, ale pro lídry týmů, aby se seznámili s novými kolekcemi, nicméně díky Martinovu nasazení, e-mailování a telefonování se nám během dvou dnů podaří proslídit celou B’Twin village. Byla to zajímavá zkušenost, která dokonale umí otevřít oči dokořán.

Vítejte u nás na vsi

S ohledem na brzký ranní start naší mise jsme zamířili rovnou k B’Twin village. Vesnici B’Twin. Jenže tohle je spíš město. Město sportu ve městě. Velké parkoviště, rozsáhlý areál, do kterého se s jasnou symbolikou vstupuje obřím kolem. Vše se odehrává v přízemí. Přímo proti vstupu je vchod do prodejny Decathlonu, kdybyste se hned za vchodem vydali doleva, skončíte v posilovně s produkty Domyos, o kousek dál dětské cyklistické hřiště, napravo se připravuje další sportovní prostor. I vše ostatní dokonale propojuje firmu a její jednotlivé značky se zákazníky a s jednotlivými sporty. Jak? Tak například přímo nad vnitřním skateparkem, ne malým, kde zní patřičná hudba a hučí kolečka skatů na dráze, sídlí v buňce vývojový tým pro tenhle sport. Testery pro nové věci netřeba hledat nijak daleko. O kus dál jsou kurty pro badminton, tenis a padel, cvičebna aerobiku, naproti na chodbě stojí stoly pro stolní tenis. Venku se po pumptracku prohánějí cyklisté. A uvnitř budovy je rozsáhlé vývojové centrum. Nejen pro cyklistiku, ale i pro řadu dalších sportů.

btwin village
prezentace a semináře

I do něj později zavítáme, abychom dostali definitivní důkaz o propracovaném přístupu firmy ke každému detailu v každém sportovním odvětví. O tom, že Decathlon rozhodně jen nelepí loga na levnou asijskou produkci, že svým výrobkům věnuje značné úsilí, vyvíjí je. Že levná cena jeho produktů, která někdy může být až podezřele nízká, opravdu vychází z něčeho jiného – ze způsobu prodeje (přímý od výrobce k zákazníkovi, bez dalších obchodních mezičlánků) a jeho obrovského objemu. Dříve nás ale čeká prezentace novinek pro tuto sezonu. Točíme se mezi jednotlivými stanovišti (MTB, silnice, transport, gravel, oblečení…). Prezentace je shodná jako u „běžných“ značek zabývajících se jen koly – marketingové manažery střídají ti produktoví, kteří nešetří detaily. Na co však rozhodně zvyklí nejsme, jsou překladatelé. Nechybí s ohledem na mezinárodní složení prodejců (členů týmu Decathlon). Vypadá to spíš jako na nějaké mezinárodní konferenci. Pro nás se ale vlastně zas až tolik nemění, jedeme v angličtině jako vždy a všude – čeští členové týmu Decathlon totiž vládnou dobře angličtinou, překladatele do češtiny netřeba. O hlavních novinkách v MTB sekci, karbonových XC strojích, se více dozvíte ve vloženém rozhovoru, některé drobnější počiny provázejí tento text formou fotky. 

Symbolický přerod

Jakkoliv B’Twin village působí moderně, nevyrostl na zelené trávě. Historie objektu sahá do roku 1960, kdy zde firma produkující tabákové výrobky a sirky postavila zcela nový provoz, který odpovídal růstu její výroby. Jenže nikotinová pohádka začíná končit v roce 2003 – kvůli zachování ceny se výroba začala přesouvat, o rok později byla ukončena. Historie využití samotného pozemku je ale ještě o poznání delší. Na konci první světové války zde vzniká letiště umožňující mezipřistání při delších letech. Během druhé světové války je oblast terčem bombardování, letecký provoz upadá a je přesunut jinam. Převzetí bývalé továrny na cigarety Decathlonem je tedy symbolickým krokem k lepším zítřkům. Továrna je přestavěna, odteď tu má své místo zboží, které zdraví nebere, ale dává, podporuje. Decathlon budovu koupil v roce 2010 a vytvořil zde multifunkční centrum s plochou 184 000 m². Jeho sportoviště hojně využívají i zaměstnanci firmy – třeba v poledních pauzách. Anebo si přizpůsobí denní režim tak, aby mohli sportovat. Firma to umožňuje.

testovací prostory
barevné přilby na kolo

Tolik značek

Když jdete do Decathlonu, jdete prostě pro zboží Decathlon. Jenže… Řetězec zahrnuje mnoho svých vlastních značek a rozhodně neplatí, že co sport, to jedna. Deset let po založení firmy přiměly problémy s dodavateli její majitele k designu prvního vlastního kola, ale až dalších deset let poté, v roce 1996, se objevují první dvě vlastní značky, Quechua (turistika) a Tribord (vodní sporty). A Tribord může být ukázkou toho, jak to s těmi značkami je. Za jejich počtem stojí snaha co nejpřesněji přizpůsobit danou značku konkrétnímu sportovci a sportu – zatímco v roce 1996 byl na vodní sporty zaměřen pouze Tribord, v roce 2008 k němu přibyla další samostatná značka a v roce 2016 jich už bylo pět. Vodní sporty byly přesně rozškatulkovány. A tak je to i v dalších odvětvích, cyklistiku nevyjímaje. V současnosti napočítáte na 60 značek. Autonomních, vždy s vlastním týmem i vývojem, pouze zastřešených matkou, tedy Decathlonem. Panuje mezi nimi i zdravá rivalita, konkurenční prostředí – schopný tým s úspěšnými produkty má v rámci firmy více prostředků pro další rozvoj.   

Příznivcům horských kol jistě není cizí Rockrider, mezi gravel bikery si zase vydobyl zajímavé postavení Triban a silničáře oslovuje Van Rysel (zajímavost – v překladu tohle spojení znamená „z Lille“). Jenže nadále je ve hře i B’Twin, dříve známý i z vrcholné silniční cyklistiky, nyní soustředěný především na dětská kola. Méně známé, alespoň cyklistickým fajnšmekrům, jsou Oxylane (například skládačky), Elops (městská kola) a Riverside (treková kola). Že je členění možná už až příliš jemné, dokazuje plánované zeštíhlení počtu, přeskupení podle cílové skupiny. Dotkne se například i gravel biků.

Účastníky vývoje

Úzká chodba za regály nás zavede k zakódovaným dveřím, po jejichž otevření se ocitáme v zázemí Decathlonu. V místě, kde koncentrace chytrých mozků jistě převyšuje běžný francouzský průměr. Není to klasická budova s malými kancelářemi, je to jeden velký otevřený prostor, jehož podoba se s každým krokem mění. Za dřevěnými mezistěnami je oddělení vývoje kol, o kus dál jednací buňky, naproti něco, co na letmý pohled svým hravým provedením a pestrostí evokuje dětské hřiště. A co na pohled bližší ukáže různé pracovní koutky. Vše je neskutečně rozsáhlé, a to se teprve blížíme k prostorám uzavřeným a opět odděleným od okolí zakódovanými dveřmi. Ujímá se nás průvodkyně, která nám odhalí jejich tajemství. 

Hned za prvními máme štěstí, něco se tu totiž zrovna děje. U počítače sedí technik, na lůžku slečna s ortézou na koleni, na něm řada snímačů. Výstupy o každém pohybu kolene proudí do počítače. „Jde o něco, co na sobě sportovec bude mít i hodiny, co musí chránit, ale taky umožnit nerušeně a komfortně se pohybovat, co musí držet na pozici,“ komentuje technik. Ergonomie v přímém přenosu v centru pro prostorovou analýzu pohybu. Zbytek plochy obsazují 3D kamery. Je jich tu 16 a ze všech možných směrů a stran zaznamenávají pohyb daného sportovce – může jít o cyklistu, ale taky o běžce (pro sprintery sem například instalují i odrazové bloky a otevírají vrata na vnější prostranství, aby mohli daný pohyb provést naplno), ale třeba i o basketbalistu doskakujícího pod košem. Kamery detailně snímají pohyb, ten je pak ve zpomaleném režimu vyhodnocován odborníky a podle výsledků jsou konstruovány výsledné produkty. Dokáží tu zmapovat prakticky cokoli – pohyby chodidla při běhu, dráhu paže tenisty během úderu i pozici cyklisty na kole. 

Ve zdejších laboratořích zabývajících se biomechanikou, morfologií, termofyziologií, senzorickými analýzami a souvisejícími výzkumy pracují čtyři desítky inženýrů a naši průvodci s pýchou dodávají, že sedmnáct z nich má doktorát. Jinak to v univerzitním Lille asi ani nejde. Jak pochopíme, Decathlon obecně velmi pečlivě pracuje s ohromným množstvím dat, což je nám na několika místech připomenuto. Je to podle něj cesta k ideálnímu produktu. Když se později jedeme podívat do města do jedné z běžných prodejen, narazíme i tady na 3D skener. Z jiného důvodu. Skener získá parametry zákazníka a doporučí mu konkrétní velikost konkrétního produktu – ne obecně, protože vhodná velikost se v závislosti na disciplíně může lišit. Jako bychom ochutnali budoucnost komfortního nakupování. Tady už je to ale realita.

Naší další zastávkou je laboratoř, kde jsou mechanicky testovány všechny cyklistické produkty – rámy jsou zde vystaveny nekonečným cyklům dynamického namáhání, na přilby tu čekají kovadliny, některé i s trny, aby bylo jisté, že přilba ochrání i v terénu, nejen při pádu na plochý asfalt. Přesně taková zařízení si pamatuji ze své někdejší návštěvy v továrně Catlike ve Španělsku, specialisty na přilby (a posléze i tretry). O kus dál čeká království barev. Designéři dodají návrhy, zde je tříčlenný tým překlápí v realitu a hledá nejlepší cesty k jejich uvedení do sériové výroby tak, aby se předešlo problémům. Zkouší se mokré i práškové laky, řežou samolepky…

kolorama
testovací komory

Prostory s 3D tiskem nám zůstanou uzavřené i přes příslib, že objektivy foťáků zůstanou zakryté. Ale v další zajímavé místnosti si můžeme na vlastní kůži vyzkoušet komory pro simulaci různých klimatických podmínek. Umějí tu vytvořit teploty od -40 do +45 °C, vlhkost od 25 do 90 % a vítr až do 45 km/h. Pokud byste chtěli navíc i zmoknout, museli byste popojet pár kilometrů do jiné budovy Decathlon Campus – kabiny pro testování voděodolnosti oděvů mají právě tam. V laboratoři označené písmeny „Th “ zaměřené na teplotní komfort ale najdete třeba i přilbu se senzory, které vyhodnocují zahřívání hlavy. Další kroky nás zavedou do malé místnosti „ve výstavbě“. Připravuje se tu 3D skenovací systém pro snímání pohybu cyklisty při šlapání. Na svém místě už je umístěn trenažér. Jenže je tu i 3D skener hlavy a obličeje a dalších menších tělesných partií. Umožňuje studovat morfologickou diverzitu těla a přizpůsobovat dané produkty. 

Oči dokořán

Viděli jsme toho v Lille v B’Twin village za ty dva dny opravdu hodně. Nejenže jsme prolétli novinky v kolekcích, ale mohli jsme se podívat i na místa, kde vznikají, kde jim je vdechnut zdravý a plně funkční základ podpořený velmi sofistikovaným přístupem jednotlivých týmů, od výzkumu a návrhu po testování v laboratořích i na lidech. Zjistili jsme, že jednotlivé značky Decathlonu fungují na zcela stejné bázi jako značky „běžné“, samostatné, nespadající pod křídla nějakého řetězce. Tedy jen ty, které stejně jako značky Decathlonu disponují tak dobře vybaveným vývojovým a místy až vědeckým zázemím. Dozvěděli jsme se i to, že v B’Twin village je také montovna kol, kde vznikají některé vybrané modely, anebo že Decathlon velmi dbá na ekologii – počínaje vstupními materiály a způsobem výroby a konče opravitelností produktů, jež to umožňují. A pak nás pohltilo auto, letiště a letadlo a my se na cestě domů shodli na tom, že tohle byla jedna z nejzajímavějších exkurzí, kterou jsme kdy v rámci přípravy časopisů absolvovali.

Spolupráce-Velo
testovací centra
Časopis Velo
Časopis Velo je cyklistický magazín o životě s horským kolem nebo gravel bikem. Naleznete v něm vše na jednom místě: od testů kol a doplňků, přes různé cyklotrasy nebo známé osobnosti z cyklistického světa až po servis, tréninky, údržbu kol nebo různé zajímavosti a příběhy.

Ohodnoťte článek

Průměrné hodnocení článku 5 / 5. Počet hodnocení: 2

Článek zatím nebyl hodnocen

Sledujte nás na sociálních sítích

Podobné články

Dětská kola pro každého
Jak vybrat dětské kolo

Jak vybrat dětské kolo

Jak vybrat dětské koloCyklistika je pro děti dokonalým sportem. Kromě toho, že tráví čas pohybem na čerstvém vzduchu, je také dostatečně náročná na techniku. Tím rozvíjí jejich motoriku, práci s rovnováhou a další schopnosti. K tomu, aby si vaše děti jízdu na kole...

Jak vybrat horské kolo

Jak vybrat horské kolo

Jak vybrat horské koloHorská cyklistika si už mnoho let drží pozici nejoblíbenějšího českého sportu. Naprostá většina z nás s prvním sluníčkem usedá na sedlo a vydává se ukrajovat kilometry na dvou kolech, ať už jako rekreační cyklista v pohodovém tempu nebo s...

dEkáč
dEkáč

Sdílejte článek

Podělte se o článek s přáteli!